aktualita

< návrat zpět

Rybářský kroužek

Historie

Málokterý rybář podlehl kouzlu a přitažlivosti přírody kolem vody a v ní až v pozdějším věku. Tato vášeň se nejčastěji dědí po generacích z dědů na otce a syny, a většinou z ní není úniku.

V začátcích rybářského spolku Tábor mnoho dětí lovit ryby nemohlo, nárůst mladých ctitelů Petrova cechu nastal vlastně až po II. světové válce spolu s uklidněním situace v celé společnosti. První záznamy o výchově nastupující generace rybářů v Táboře pak spadají do roku 1958, kdy se přihlásilo na historicky 1. běh předchůdce dnešních rybářských kroužků neuvěřitelných 112 dětí, které absolvovaly v zimním období výuku o znalosti ryb, v jarních měsících roku 1959 pak pomáhaly organizaci v lehčích pracích, především pak při výsadbě stromů na hrázích rybníků z důvodu jejich zpevnění, čištění okolí chovných rybníků i lovných revírů. Protože obdobná výuka byla zavedena i v sousedních organizacích Planá nad Lužnicí a Soběslav, změřili nejlepší zástupci svých rybářských kroužků své síly v prvních společných rybářských závodech v lovu ryb udicí i v získaných znalostech – tyto závody potom probíhaly každoročně až do zavedení okresních kol Zlaté udice. Prvními vyučujícími v rybářských kroužcích byli kronikář organizace RNDr. Antonín Zbyšek Hnízdo, jednatel Stanislav Tošl, hospodář Josef Klečák a výdejce povolenek Jaroslav Voleman. Hlavně prvně jmenovaný se této záslužné práci s mládeží věnoval ještě několik dalších roků, než ho z důvodu nemoci v roce 1966 vystřídal zástupce nastupující generace rybářských funkcionářů Rudolf Bayer. 

Jak se říká, že nové koště lépe mete, tak to platilo i v tomto případě: nový vyučující se do svého úkolu pustil s maximálním úsilím převyšujícím poválečné budování naší zpustošené vlasti. Výuku v rybářském kroužku rozšířil postupně o vysvětlování druhů lovných i chovných vod, způsobů sportovního lovu včetně závodního lovu ryb na udici a rybolovné techniky potřebné pro přesné nahazování, anatomii rybího těla, živočichů i rostlin vyskytujících se kolem vody a pro nové rybáře zvlášť zajímavé kapitoly o nástrahách a používaném nářadí. Na celý vyučovací rok pak zpracoval přehlednou osnovu, podle které rybářské kroužky vlastně až dodnes fungují. Pro nové adepty však bohužel také zavedl závěrečné zkoušky konané před komisí složenou z členů výboru místní organizace. Protože na konci šedesátých a v průběhu sedmdesátých let bylo zájemců o rybolov z řad mládeže velké množství (někdy až 140), které nebylo možné vzdělávat v místnostech organizace, domluvil s Okresním domem pionýrů a mládeže v Táboře možnost provádění těchto kroužků v jejich vyučovacích prostorách, kde bylo navíc možné využít modernější metody vyučování spojené s promítáním obrázků či diafilmů. Protože probíhalo souběžně až 6 rybářských kroužků a tato činnost byla časově velmi náročná, přizval si budoucí jednatel naší organizace ke spolupráci ještě další podobně zapálené členy tehdejšího výboru, Jiřího Karase a Josefa Balého, který se později jako první ujal nově vytvořené výborové funkce referenta pro práci s mládeží. Kromě práce s rybářskými kroužky se většina těchto funkcionářů věnovala svým rybářským žákům i jejich kamarádům z celého kraje na letních rybářských táborech poblíž Frymburku na Lipně, kde takto strávili větší část vlastní dovolené jako vedoucí nových adeptů Petrova cechu. Přestože Rudolf Bayer již od roku 1967 pracoval 38 let jako jednatel organizace, výuce v rybářských kroužcích se věnoval až do poloviny devadesátých let, pro rybářské kroužky vytvořil populární celostátně používanou učebnici, ze které čerpají vědomosti a poznatky všichni její šťastní majitelé ještě dnes. Po polovině devadesátých let se ujal funkce referenta pro práci s mládeží a vyučujícího v rybářském kroužku Jan Marek – zde není chyba ve slově kroužku, skutečně byl již jenom jeden, protože v této době začal velký rozmach počítačové techniky a s ním spojený odliv dětských duší od přírody směrem k technice. Pakliže ještě na začátku devadesátých let bylo nutností pořádat alespoň 3 kroužky o 20-25 dětech, někdy také mimo Tábor, od druhé poloviny devadesátých let stačil kroužek jeden, a to většinou bylo dětí pouze 10-15, tato situace vlastně trvá s menšími výkyvy až do současnosti.

 

Současnost

V novém tisíciletí došlo taktéž k výměně vyučujícího rybářského kroužku, kterým se stal naší organizací vychovaný úspěšný závodník Miroslav Zvolánek, pozdější účastník několika mistrovství světa v přívlači. Jeho kolegou ve vedení rybářského kroužku je též vynikající rybář Jirka Vlažný. Oba si v r. 2014 doplnili pedagogické vzdělání k vedení volnočasových aktivit mládeže. Rybářské kroužky jsou hlavně v posledních letech zaměřeny na sportovní lov ryb na udici přívlačí, což je poslední závodní disciplína, které se naše organizace ještě věnuje.

Vzhledem ke svým výchovným schopnostem byl Miroslav Zvolánek navíc v roce 2011 jmenován státním trenérem mládeže v přívlači, což pomohlo také několika absolventům našich kroužků (Filip Musil, sourozenci Noví a Morkusovi, Tomáš Augustin, bratři Gigalové) k účasti jak na Mistrovství České republiky dorostu, tak navíc i na různé mezinárodní závody či Mezinárodní mistrovství Slovenska, na kterých se jim podařilo získat nejen krásná umístění, ale také několik medailí – však je to také nová nastupující generace potřebná k výměně již dosluhujících starých závodníků.

                Kromě těchto závodů pořádá naše organizace ve spolupráci s Radou ČRS Letní soustředění mladých přívlačářů České republiky do 15 let. Pokaždé se těchto táborů zúčastňuje minimálně 22 začínajících závodníků, hlavním vedoucím celého soustředění je samozřejmě státní trenér Miroslav Zvolánek, kterému při hlídání malých nezbedů pomáhají kromě jiných i další členové naší MO.

Každé soustředění je navíc zakončeno společným závodem v rámci námi pořádaného přívlačového seriálu Awa Shima cup, jehož součástí jsou ještě další 4 závody mladých přívlačářů (Chýnov, Praha, Klatovy a Vlašim), ale vlastní závěr s celkovým vyhodnocením patří vždy konci tohoto soustředění.

Celý tento tábor si získal již poměrně velké renomé, protože všichni účastníci se v jeho průběhu velmi zdokonalí nejen ve vlastním závodním rybolovu, ale i v taktice při závodu, technice přesných hodů, používání jednotlivých druhů nástrah či tvorba vlastních výtvorů. Počet účastníků je bohužel nutné regulovat i vzhledem k možnostem získání vedoucích malých rybářů, v průběhu praktického rybolovu může být na jednoho vedoucího maximálně 5 dětí, jinak hrozí možnost nějaké zdravotní či jiné újmy.

Protože všichni dobře víme, že základem jak společnosti, tak i výkonu rybářského práva je nutná především důkladná výchova nových nástupců za stárnoucí generaci, pevně celý výbor věříme, že se najdou opět noví obětaví následníci všech dosavadních úspěšných vychovatelů mládeže a rybářský sport v našem krásném Táboře tak nikdy nezanikne.      

Až tyto mladé holky a kluky s prutem potkáte u vody, zkuste jim v jejich začátcích pomoci stejně, jako naši dědové, tátové či naznámí strejdové pomáhali nám – radou, doporučením nástrah a návnad, nebo jen třeba  s rozmotáním návazce. A nezlobte se na ně, když budou v lovu i úspěšnější, a občas Vás i přechytají. Oni jsou naše naděje v tom, že tato krásná zábava a vztah k přírodě tu bude přetrvávat i nadále. I ve chvílích, kdy naše generace bude již tam - na druhém břehu...